Uctili jsme památku vojáků padlých při osvobozování Československa
V květnu, konkrétně 8. a 9., si ve slovanských zemích společně připomínáme výročí ukončení posledních bojů druhé světové války v Evropě. Myslíme, že je důležité, abychom si připomněli velikou oběť, kterou Slované v boji s německým nacismem přinesli a sklonili se před nesmírnou odvahou našich dědů, kteří svou láskou k Vlasti, odhodláním a vůlí k životu dokázali přemoci mocného nepřítele.
Při této příležitosti jsme stejně jako minulý rok navštívili vojenské pohřebiště na Olšanských hřbitovech v Praze, kde jsou pohřbeni vojáci (sovětští vojáci, vojáci ze zemí Commonwealthu, bulharští vojáci a též pražští povstalci), kteří se podíleli na osvobození Československa. Z úcty jsme zde zanechali květiny a mlčky jsme procházeli mezi pomníky. Když jsme si četli jména na náhrobcích, data narození a úmrtí, tak jsme zjistili, že většina vojáků, co zde leží, byla stejně stará nebo dokonce mladší než my (většině bylo kolem 20 let), což nás vedlo k zamyšlení, co všechno mladí lidé jako my museli kdysi udělat pro to, aby jejich i naše země byla osvobozena. Je obdivuhodné čím vším si prošli a jakou osobní oběť přinesli a my bychom na to neměli zapomínat.
Proto si i vy každý rok udělejte v květnu trochu času a vzpomeňte si na vojáky i běžné lidi všech národností východu i západu, kteří v tomto konfliktu položili život za nás a naší budoucnost. Pokud vám to čas dovolí, zastavte se na okamžik v tyto dny u nějakého pomníčku a chvíli přemýšlejte o těch, kteří zde padli. Uctěme všichni společně alespoň v myšlenkách jejich památku, neboť nebýt jich, nebyli bychom tu nejspíše ani my. Láska k životu, která je Slovanům vlastní, totiž vždy přemůže temný kult smrti a nenávisti onehdá reprezentovaný nacistickým Německem a jeho protislovanskou ideologií o Lebensraumu ve střední a východní Evropě…
Při této příležitosti jsme stejně jako minulý rok navštívili vojenské pohřebiště na Olšanských hřbitovech v Praze, kde jsou pohřbeni vojáci (sovětští vojáci, vojáci ze zemí Commonwealthu, bulharští vojáci a též pražští povstalci), kteří se podíleli na osvobození Československa. Z úcty jsme zde zanechali květiny a mlčky jsme procházeli mezi pomníky. Když jsme si četli jména na náhrobcích, data narození a úmrtí, tak jsme zjistili, že většina vojáků, co zde leží, byla stejně stará nebo dokonce mladší než my (většině bylo kolem 20 let), což nás vedlo k zamyšlení, co všechno mladí lidé jako my museli kdysi udělat pro to, aby jejich i naše země byla osvobozena. Je obdivuhodné čím vším si prošli a jakou osobní oběť přinesli a my bychom na to neměli zapomínat.
Proto si i vy každý rok udělejte v květnu trochu času a vzpomeňte si na vojáky i běžné lidi všech národností východu i západu, kteří v tomto konfliktu položili život za nás a naší budoucnost. Pokud vám to čas dovolí, zastavte se na okamžik v tyto dny u nějakého pomníčku a chvíli přemýšlejte o těch, kteří zde padli. Uctěme všichni společně alespoň v myšlenkách jejich památku, neboť nebýt jich, nebyli bychom tu nejspíše ani my. Láska k životu, která je Slovanům vlastní, totiž vždy přemůže temný kult smrti a nenávisti onehdá reprezentovaný nacistickým Německem a jeho protislovanskou ideologií o Lebensraumu ve střední a východní Evropě…
