Svatojánská noc mezi 23. a 24. červnem je časem, který byl pro naše předky doslova magický. Její symbolika je tradičně spojena se sluncem a letním slunovratem. Významnými prvky oslav byly květy, voda a asi nejdůležitější byl oheň, který se tradičně zapaloval na kopcích a návrších. Před zapálením bývala vatra většinou ozdobena májkou (v Českých zemích nazývanou janek). Svatojánský oheň symbolizuje slunce na vrcholu jeho sil. Kolem něj se slaví a tančí a jsou s ním spojeny mnohé další rituály, kdy se například v rámci rituální očisty přeskakuje nebo se v něm zapalují košťata. V některých oblastech se v něm zapalovala kola nebo sudy, které se poté pouštěly ze svahu dolů, aby symbolizovaly nebeský pohyb slunce. Dívky zase pletly věnce, zdobily si s nimi hlavy a pak je doplněné zapálenými svíčkami posílaly po vodě. Podle jejich pohybu po hladině věštily své štěstí ve vztazích.
Další tradicí se Svatojánskou nocí spojenou bylo noční sbírání léčivých bylin. Věřilo se totiž, že pokud budou sebrány právě v tento čas, budou mít vyšší účinost nebo přímo magickou moc. Tradičně se hledal i květ zlatého kapradí, který má mít podle legend různé zázračné vlastnosti.
Ve východní Evropě se tento svátek nazývá Kupala (Ivan Kupala je v češtině Jan Křtitel) a jeho oslava je v důsledku juliánského kalendáře posunuta. Svátek se podle něj též slaví v noci na svatého Jana od 23. do 24. června, ale to znamená v gregoriánském kalendáři noc mezi 6. a 7. červencem.